Anonymní vyzvědači

K3 sice neumí říkat škaredý věci, ale naznačit to umí. První jsem chtěla napsat, že se mě bojí, ale to bych psala jen proto, že to zní líp. Prostě mi jen dává najevo, ať se nesnažím a nechám ho být.
Dnes jsem po dlouhé době viděla i Vodnáře. Začal nosit brýle, nebo alespoň já ho v nich viděla poprvé. Slušej mu. Je ještě hubenější než dřív, ale stejně má v sobě nějaký kouzlo.
Byl tam i K2. Jednou stál předemnou, s rozeplým dresem na zádech. Měla jsem chuť ho po těch zádech škrábnout. Pak jsem si nadávala, že jsem to neudělala, a doufala, že si ještě třeba takhle stoupne. Bohužel nestoupl. Měla jsem využít příležitost dokud byla :) Nebo možná to tak mělo být.
Je hrozný, že furt píšu o chlapech co chci já, a o chlapech, kteří chcou mě. Kdy přijde ta shoda? Nemyslím si, že bych ještě byla tak zaslepená, abych nedokázala hledat dál, dívat se kolem sebe. Březen se blíží, bývalý mě stále přesvědčuje, že patříme k sobě.
Seznamky zrušeny a stejně mi občas píšou anonymové. Vždy když mi takhle někdo napíše, první přemýšlím, kdo ze známých by to mohl být. Asi dvakrát mi to sedlo na konkrétního člověka. Jednou kvůli reakcím, podruhé věděl víc, než měl. Možná to opravdu byli ti známí, možná ne. To už se asi nedozvím. Je to zvláštní, ale asi by se mi i líbilo, kdybych někomu za takovou "snahu" stála. Možná jen díky této představě se furt s těma anonymama bavím. O čemkoliv, otevřeně. Lidi si někdy myslí, že by jim druhý něco neřekl. U mě je to spíš tak, že známému řeknu víc, než anonymovi. Ale to oni neví. Jen těch pár, se kterýma jsem měla "shodu" v přitažlivosti, ale z nějakýho důvodu jsme si spolu nezačali. S těma se pak bavíme o vztahových i sexuálních věcech se vším všudy.

Týden jsem teď byla pryč. Kluk z instagramu občas psal, ale jednoznačně jsem trvala na tom, že do auta si ho nevezmu
a sejdu se jen tehdy, pokud vymyslí pro mě přijatelnou variantu setkání (mezi lidma). Je mi jasný, že chce pokračovat s intimnostma, ale jak jsem mu i psala, já sice chci dostat výprask a odolávat svádění, ale nechtěla bych to od něj. On by nebyl absolutně důležitej, protože jsem ho zatím nestihla vůbec poznat a udělat si nějakej osobnější pocit. Hranice, kam bych ho pustila, je hodně blízko. Jakmile by se snažil o polibek, nebo dostat se mi pod gatě, končil by. Proto trvám na své podmínce.

Komentáře

  1. Každý by se ti chtěl dostat do sukně! Každý, kdo umí ocenit, jak jsi skvělá. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kletba prolomena

Pokračování s vysvoboditelem

Chtíč přichází nečekaně