Poblázněná masochistka

Asi jsem trochu masochistka. Po tomto týdnu jsem samá modřina Mám spálený loket, poškrabaný stehna, modřinu mám i pod rtem a na spodní čelisti. Krom toho mě bolej snad všechny svaly v těle, a já si to užívám. Ne, nikdo mě nezmlátil. I když tak trochu... začala jsem chodit na JUDO. Ve středu jsem odešla jen se spáleným loktem a modřinou na nadloktí. V pátek vznikla většina ostatních modřin, protože se mi soupeř snažil nasadit škrcení, a ta moje čelist mu v tom překážela :) No a aby se nemusel vzdát dřív, když já ho přitom taky škrtila, tak holt zabral víc. Sice mě tím naštval, a i jsem mu to řekla, ale stejně jsem z tréninku odcházela plná energie a s úsměvem. Šťastná zničená.
Dnes jsem byla na Strongmanských závodech. Nikdy jsem ty cviky nedělala, kromě benče, kterej jsem ovšem taky několik let netrénovala. Nakonec jsem ale vše zvládla, a byla jsem se sebou spokojená. Z převracení pneumatiky, která měla prej 220 kg mám škrábance, modřinu na stehně  a trochu sedřený prsty ze silnice, na které ležela.
Večer jsem pak na chvíli šla na zábavu. Nevydržela jsem tam dlouho, jen na ty první ploužáky. Už to nepotřebuju. Je hezký cítit něčí ruce kolem pasu (nebo někde poblíž) a ponořit se do vln hudby. Jen to bylo hezčí, dokud se mi jen pár kluků líbilo. Teď, když jsem se do jednoho z nich asi zamilovala, a ostatní jsou najednou někde v pozadí, už mi nic od jiných kluků stačit nebude. Alespoň do doby, než to zamilování přejde.
Vždy říkám, že když o někom napíšu povídku, tak to tím uzavřu. Co bylo napsáno, to už se nemůže stát. Možná proto, i když jsem nakonec psala o obou bratrech, tak o jednom tam byla jen pocitová zmínka. Asi ještě chci doufat.
Trošku mi v tom překáží můj bývalý. Chce mě zpět, a já nevím, jestli na vše tak spěchám proto, že ten minulý vztah chci mít úplně uzavřený, nebo je důležitý přesvědčit se, že je ještě možný, abych se zamilovala do někoho, kdo se stejně tak zamiluje do mě. V momentě, kdy přestanu věřit, se k němu vrátím. I když cítím, že to tak nemá být. Když svoje pocity vysvětluji jemu, vždy mi to dokáže předhodit jako že "okecávám". Pokaždé mu prý říkám jiný důvod, proč spolu nemůžeme být, ale ono těch důvodů opravdu je tolik. Hlavní důvod? Asi to, že bych to celej život psychicky nezvládla. Ani po letech se úplně nechápeme. Nedělala jsem spoustu věcí jen kvůli tomu, že by mu to mohlo ublížit. Nevěděla jsem, jak s ním mluvit, aby si to nevyložil špatně. Druhý důvod - dítě. První jsem si říkala, že umělý oplodnění je taky řešení, a že by to snad mohlo jít. Teď v sobě mám ale nějaký blok. I když jsem tolik let chtěla dítě s ním, už na tom nelpím. Chci ho počít přirozeně. Radši si ještě chvíli počkám. Já (zatím) můžu. Vše má svůj důvod.

Komentáře

  1. Asi bych se nevracela ... to je cesta do pekel .... I kdyby slíbil dítě ... a masochisti se vědomě nesebeposkozuji 😂 to jsou blázni 😂😂😂masochisti se nechávají poškozovat 😂😂😂

    OdpovědětVymazat
  2. On hlavně to dítě nemůže slíbit. Taky bych se mohla další 3 roky snažit o umělý, dat do toho hromadu peněz, a mezitím ho začnu nenávidět.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kletba prolomena

Pokračování s vysvoboditelem

Chtíč přichází nečekaně